Den nula: Zapsáno 0:00 hod., 30.12.2009

Nás sedm prvních průkopnických statečných zvědavých postav přijelo testovat o den dřív hotel H, místo M, obočku O, kterou Andrea A přejela ve směru L, což není P jako pravo, narozdíl od všech šesti zbývajících, kteří ve směru L jeli směrem P.

No nic, už jsme tady a rozhodně se neflákáme. Každopádně nám stále chybí zhruba přesně 51 účastníků zájezdu, již po dnešku postrádáme 12 podšálků /Michale, Olo, Veroniko, Petře, Zuzko, Andreo, Danieli...... Hynku, Viléme, Jarmilo?!?!/.

Pohoštění pěkné, přivítání pečeným ptákem - pochutnání, perník politý polevou -pošušňání převeliké, popíjení plně pravidelné-panáky pepermintu požity, pokoje prostorné, poschodí pomálu /pouze pár/, personál pracovitý, posilovna prázdná pláče po Papácích, principál podniku překvapen přemírou ptaní.

Pandořina piksla pootevřena.

Den 1:
K sedmi prvním průkopnickým statečným zvědavým postavám se přidalo přibližně přesně 51 dalších účastníků zájezdu. Mezinárodní pobyt na horách je bez ohledu i s ohledem na Schengenský prostor zastoupen třemi smluvními státy – kromě České republiky jsou zde s námi i dva slovenští sousedé vybaveni sympaticky suchým smyslem pro humor a suchým slovenským vínem. A samozřejmě picollo vybaven kromě tanečního umění později i sličnou Janinou.

Záhy byla rozklíčována jedna ze zásadních životních otázek. Kolik lidí se vejde do koupelny jen o málo větší než je dlaň? Známe odpověď. Když si pár papáků stoupne na záchodovou mísu, více než pár jich zaleze do sprchového koutu a další si stojí na nohách a visí na zádech, dojdeme k číslu 28. Fotodokumentace pořízena, bude zveřejněna.

Ti, co se netulili v koupelně ale nezaháleli. Lyžníci, jak slovo netají, lyžovali. Prkna svištěla Špičákem, aktivní hráli Activity, mariášníci prší a žolíky, teplomilní se kvůli nedostatku teplé vody /ale zase se aspoň otužujeme/ chodili hřát do sauny, na taneční parket, nebo do pokojů, ale tam toto zpravodajství nevidí……

Den 2 a zároveň poslední den roku 2009:

Ztratili jsme pojem o tom, kolik je zhruba přesně, protože přijelo mnoho dalších očekávaných papáků, několik neočekávaných a nepřijelo pár očekávaných a nepříjel taktéž žádný neočekávaný papák.

Nepřijel, respektive v hotelu nebyl přes přísliby ubytován ani pan projektor, ani slečna nástěnka, jenže my máme Marcela, který vlastní nejen Papabus, ale i řadu rozličných důležitostí, včetně projektoru. Marcelovi děkujeme.

O silvestrovském večeru se nejen pilo, tančilo, bouchaly špunty, padaly polibky na rty i tváře, létaly rachejtle, ale také jsme tančili pod vedením Marca italský lidový tanec Tarantella, Veronika mávala křídly a svíčkami při tanečním orientálním vystoupení, hráli jsme Člověče, nezlob se v člověčí velikosti a dováděli v tanečním rytmu dj principála podniku.

Většina z nás se při vědomí dožila i příchodu roku 2010.......

Den třetí a zároveň den první roku 2010

Pro mnohé začal bouchnutím špuntu, podáním ruky a spoustou líbání. Někteří naopak o samotě již několikátou hodinu zmoženě meditovali v peřinách….. Panovalo všeobecné veselí, dobrá nálada, alkoholový opar a lehce kouřmo po bombastickém novoročním ohňostroji. Kdo si tohle přál na celý příští rok, jistě nebude litovat prožitých okamžiků s PaPáky,)

Spát a vstávat se chodilo celé dopoledne, a to bylo také to nejsmysluplnější, co se mnohým z nás během dne podařilo udělat. Všichni se těšili na Mišákovu noční bojovku. A dobře udělali. Popisovat tuhle "noční procházku" těm, kteří se jí nezúčastnili, nelze. Nebo si snad dokážete představit průchod podmáčenou loukou v půl jedenácté večer, následovaný výstupem po skále kluzké tak, že někdy jsme místo nahoru postupovali dolů, nebo vedení "slepce" se svázanýma rukama po lesní cestě zapadané sněhem z kopce dolů? To vše romanticky doplněno svíčkami na skalách, v utrobách pařezů nebo sněhových pelíšcích a hledáním různobarevných fáborků v temném lese. Návrat posledních skupin v půl druhé v noci,)

Tudy jsme statečně šli
http://maps.google.com/maps/ms?msa=0&msid=202352389582728727496...
Trasa měřila 3.57 km, převýšení bylo celkem 300m, nejnižší bod 712m, nejvyšší 870m.

Mišákovo provedení bojovky bylo prostě dokonalé. Ovšem o to hůře vypadali někteří z nás o den později:

Den čtvrtý, 2. leden 2010

Hyperaktivní den. Největší hrdinové stáli v osm ráno na sjezdovce. O něco menší hrdinové, pro které osm hodin existuje jen jednou denně (a ráno to není), vyrazili později, vyrazili do bazénu místo na sníh, vyrazili si z kopýtka a kdovíco ještě vyrazili.

Vyražení, poražení i vítězové se společně sešli, i přes výraznou únavu po několika nabitých dnech a probdělých nocích, na večerním vyhlášení výsledků bojovky, následovaném tombolou těch nejužasnějších nepotřebností. Málokdo asi tušil, že si domů odveze hodinky pro mamuta, japonské víno, sexy paruku nebo poševní výplach.

Zazněla také nová papí hymna o vztazích, hledání……/hudba a slova Tomáš Klus/. CD s hymnou bylo hledaným pokladem ve zmíněné bojovce.
http://www.youtube.com/watch?v=uShJLvfOSlI

A zase bychom bývali zavřeli bar až k ránu, kdyby tentokrát nebyl personál natolik hrdinný, že to s námi táhl až do začátku své ranní služby, takže nonstop nejspíš až doteď. Fotky ranních obličejů ani skupinových "velmi společenských" her na pokojích té noci zveřejněny nebudou;)

Při odjezdu z oslavy konce i začátku roku, pro některé z nás konce i začátku nových kapitol, jsme nechali na místě jen Veroniku, která hlídala zapomenutou tašku a očekávala návrat ztracených sportovců, kteří se poprvé v životě vydali na běžky, že pánové .-)?

A jestli se nenašli, tak tam Veronika sedí dodnes, loví wifi signál a píše básničky. A tím skončila nejdelší /pro některé až šestidenní/ PaP akce v historii.

Poznámky, pomluvy, připomínky, pochvaly připojte pod popis.