Milan byl docela obyčejný chlap, než začal randit se svou kolegyní. Během následujícího roku se mu podařilo vystřídat více slečen než pruhovaných ponožek, které mu čouhaly zpod jeho krátkých kalhot.

Milan nepatřil k úspěšným manažerům. Bydlel v malém bytě se třemi akvarijními rybičkami, do práce jezdil na skládacím kole a svými nevkusnými vtipy děsil i své hospodské kamarády. Přesto patřil k nejvytíženějším záletníkům, až občas musel svým ctitelkám ujíždět (což se mu na jeho skládačce příliš nedařilo).

Záruka kvality

V čem tedy vězelo Milanovo kouzlo? Jak se mu podařilo získat tolik dívčích srdcí (a jistě i dalších náruživých orgánů)? Podle několika studií, které byly zveřejněny v magazínu PsychologyToday.com, by se jeho příběh dal vysvětlit pomocí jednoduché teorie. Vybíráme si muže podle toho, jak se líbí ostatním ženám. V případě, že muž za svůj život "pozná" více žen, máme totiž záruku, že jeho kvalita již byla několikrát prověřena.

Malý, nenápadný, ale žádaný

O tom, že Milanova zkušenost zdaleka není ojedinělá, svědčí výzkum, který byl poprvé proveden v roce 1996. Tehdy vědci zkoumali párovací strategie pavích oček. Samičky této krásné tropické rybky jsou zpravidla přitahovány většími a barevnými samci. V několika případech se však stalo, že si vybraly malého a méně nápadného partnera. Podle odborníků stálo za tímto zvláštním rozhodnutím hlavně to, že v tu dobu byl tento sameček obklopen dalšími rybkami, které o něj usilovaly.

Efekt snubního prstenu

Na naše vzájemná doporučení jednoduše nedáme dopustit. Není proto divu, že si kohout v kurníku drží tolik slepiček. Každá ho chce sbalit jen proto, že ta druhá po něm touží taky. Ačkoliv lidské vztahy se nedají zcela přirovnat k těm drůbežím, principy přitažlivosti u nás fungují podobně.

Ještě více to pak platí v případě ženatých mužů. Ti se údajně mohou spolehnout na tzv. efekt snubního prstýnku. Tento zdánlivě nežádoucí kroužek totiž působí stejně jako známka na hasícím přístroji. Když tam je, znamená to, že přístroj někdo vyzkoušel a že řádně funguje. Ženatí muži tak oproti nezadaným mají jistou výhodou: nejsme zas tak hrozní, protože můžeme jasně prokázat, že s námi už někdo spal.

Fenomén snubního prstýnku komentují i odborníci Tobias Uller a Christoffer Johansson z univerzity v Göteborgu: "U několika živočišných druhů můžeme pozorovat, že zástupkyně ženského pohlaví od sebe navzájem doslova kopírují výběr budoucího partnera. Jinými slovy: pravděpodobnost, že si žena vybere daného muže, úměrně roste s počtem partnerek, které o tohoto muže projevily zájem v minulosti."

Je opravdu možné, že tato teorie funguje? Líbí se nám skutečně jen muži, kteří prošli testem jiných žen? I když se nabízí jednoduchá odpověď, začít pochybovat je ještě lákavější. Zmíněné studie by se totiž snadno daly interpretovat jako způsob, jakým si muži chtějí obhájit svou pověstnou promiskuitu. Nakonec i autoři citovaných výzkumů jsou mužského pohlaví...