Něco málo o tom, jak Přijď a Potkej vzniklo
Asi většina z nás se jednou v životě setkala s tím, že se jim rozpadl vztah a celé kolečko potkávání, namlouvání a seznamování začalo od začátku. Někdo si řekl „nevadí, paráda jedeme dál“, jinému to třeba i vadilo, ale co naděláme, že.
Pohoda to byla v osmnácti, to bylo moře příležitostí potkat někoho zajímavého. Ten, kdo šel na vysokou školu (a ne zrovna jako kluk na ČVUT), tomu seznamovací hody kulminovaly okolo třiadvaceti a nebylo možné denně nepotkat deset nových objektů zájmu. Na ekonomicky orientovaných školách (tedy pohlavně smíšených) si svůj vhodný protějšek jistě vybral i ten největší labužník a znalec. Stačilo vzniklý vztah prohlubovat, oženit se nebo vdát, zplodit hromadu dětí, žít spokojeně celý život a v důchodu si s babičkou koupit kabrioleta a jezdit do Německa na výlety. Jenže to je na dnešní dobu až moc pohádkové a někomu to až tak optimálně vyjít nemusí. No, možná ne někomu, spíše většině to tak nevyjde, buďme realisté.
Kluci a holky po pětadvaceti tedy opět startují do terénu s očima otevřenýma. Jenže ouha, oči otevřené týden, měsíc, půl roku a ne, že by byl problém s někým začít komunikovat, ale ono tak najednou nějak není s kým. Ráno se jde do práce a oslovujte někoho v půl sedmé na zastávce tramvaje. Ti větší smolaři jedou autem a jejich šance na seznámení klesá ještě níže. V práci stále stejné osazenstvo a když už se třeba nějaký prima pán pro dámu naskytne a je ochotný začít trochu flirtovat, do několika dnů se zákonitě ukáže, že vlastně až zas tak svobodný není a má kromě manželky již i dvě děti. Co se dá dělat, jde se k večeru domů a davy v metru opět nedávají příliš nadějí. Situaci automobilistů nemá opět smysl komentovat.
Naděje svítá s blížícím se víkendem. Určitě bude nějaká akce, kde již někoho potkám a změní se mi život. Jenže takhle v pátek po práci není pořád jasno, kam se vlastně vydat. Kamarádi a kamarádky zrovna něco mají nebo jsou se svými partnery a přeci se osamělý pěšák nebo pěšačka nevydá sám do terénu? A kam také? Do klubu nebo na diskotéku? V tomhle věku? A chci partnera z takového podniku? Diskotéka padá, půjdu cvičit nebo na kolo nebo na výstavu a nebo někam čekat na štěstí do kavárny? A ono stále né a né.
A teď přichází rozuzlení mého dnešního příspěvku v blogu. Lidé pomáhají malým dětem v nesnázích, nemocným lidem, starším občanům, bezdomovcům a všechno to je velmi dobře. Ale nikdo nepomáhá těm relativně bezproblémovým třicátníkům, kterým stačí tak málo – prostě jen „potkat“.
Oni nemají problém si zajistit bydlení, vydělat si na dovolenou, koupit si auto, cestovat. Oni dokonce ani nemají problém někoho oslovit, pobavit se s ním, seznámit se. Oni mají problém s nedostatkem času na to, aby jim osud spojil vzájemně cesty a oni se náhodně potkali.
Přijď a Potkej není pro zoufalce, kteří tráví deset hodin denně na internetových seznamkách, ale je pro aktivní lidi, kteří umí vzít osud do svých rukou, jdou s kůží na trh, vědí, co od života chtějí a díky Přijď a Potkej toho také dosáhnou.
Myšlenka i nápad jsou vlastně velmi triviální – dáme aktivním lidem možnost se potkat. Jenže, kdo by to byl řekl, první představy se začaly ukládat do počítače již 30. března roku 2008, nyní má projekt několik desítek stránek textu a bylo na něm odpracováno více než 500 hodin. A to jsme stále na začátku - píši teprve svůj první záznam do blogu. Držte palce, ať to vyjde :)
Pohoda to byla v osmnácti, to bylo moře příležitostí potkat někoho zajímavého. Ten, kdo šel na vysokou školu (a ne zrovna jako kluk na ČVUT), tomu seznamovací hody kulminovaly okolo třiadvaceti a nebylo možné denně nepotkat deset nových objektů zájmu. Na ekonomicky orientovaných školách (tedy pohlavně smíšených) si svůj vhodný protějšek jistě vybral i ten největší labužník a znalec. Stačilo vzniklý vztah prohlubovat, oženit se nebo vdát, zplodit hromadu dětí, žít spokojeně celý život a v důchodu si s babičkou koupit kabrioleta a jezdit do Německa na výlety. Jenže to je na dnešní dobu až moc pohádkové a někomu to až tak optimálně vyjít nemusí. No, možná ne někomu, spíše většině to tak nevyjde, buďme realisté.
Kluci a holky po pětadvaceti tedy opět startují do terénu s očima otevřenýma. Jenže ouha, oči otevřené týden, měsíc, půl roku a ne, že by byl problém s někým začít komunikovat, ale ono tak najednou nějak není s kým. Ráno se jde do práce a oslovujte někoho v půl sedmé na zastávce tramvaje. Ti větší smolaři jedou autem a jejich šance na seznámení klesá ještě níže. V práci stále stejné osazenstvo a když už se třeba nějaký prima pán pro dámu naskytne a je ochotný začít trochu flirtovat, do několika dnů se zákonitě ukáže, že vlastně až zas tak svobodný není a má kromě manželky již i dvě děti. Co se dá dělat, jde se k večeru domů a davy v metru opět nedávají příliš nadějí. Situaci automobilistů nemá opět smysl komentovat.
Naděje svítá s blížícím se víkendem. Určitě bude nějaká akce, kde již někoho potkám a změní se mi život. Jenže takhle v pátek po práci není pořád jasno, kam se vlastně vydat. Kamarádi a kamarádky zrovna něco mají nebo jsou se svými partnery a přeci se osamělý pěšák nebo pěšačka nevydá sám do terénu? A kam také? Do klubu nebo na diskotéku? V tomhle věku? A chci partnera z takového podniku? Diskotéka padá, půjdu cvičit nebo na kolo nebo na výstavu a nebo někam čekat na štěstí do kavárny? A ono stále né a né.
A teď přichází rozuzlení mého dnešního příspěvku v blogu. Lidé pomáhají malým dětem v nesnázích, nemocným lidem, starším občanům, bezdomovcům a všechno to je velmi dobře. Ale nikdo nepomáhá těm relativně bezproblémovým třicátníkům, kterým stačí tak málo – prostě jen „potkat“.
Oni nemají problém si zajistit bydlení, vydělat si na dovolenou, koupit si auto, cestovat. Oni dokonce ani nemají problém někoho oslovit, pobavit se s ním, seznámit se. Oni mají problém s nedostatkem času na to, aby jim osud spojil vzájemně cesty a oni se náhodně potkali.
Přijď a Potkej není pro zoufalce, kteří tráví deset hodin denně na internetových seznamkách, ale je pro aktivní lidi, kteří umí vzít osud do svých rukou, jdou s kůží na trh, vědí, co od života chtějí a díky Přijď a Potkej toho také dosáhnou.
Myšlenka i nápad jsou vlastně velmi triviální – dáme aktivním lidem možnost se potkat. Jenže, kdo by to byl řekl, první představy se začaly ukládat do počítače již 30. března roku 2008, nyní má projekt několik desítek stránek textu a bylo na něm odpracováno více než 500 hodin. A to jsme stále na začátku - píši teprve svůj první záznam do blogu. Držte palce, ať to vyjde :)
Přidat komentář
-
Komentář přidal(a) Falkon Nightsdale dne 20.prosinec.2010 v 13:00 -
Ahoj,
sice mi 25 bude až za necelý půlrok, nicméně to kolečko domov-práce-domov platí i pro mne.
Mezi spolubydlícími a jejich přáteli není nikdo přijatelný, v práci jsou podřízení i nadřízení vesměs minimálně o půl generace starší (přesněji napsáno: Jsme tam 3 mladí kluci, 2 mladé slečny (jedna je tupá a zadaná, druhá je "alternativní" a dcera mé nadřízené) a 15, o deset a více let starších, často rozvedených nebo "v budoucnu-brzo-rozvedených" s jedním a více dětmi. Zákaznice nemá smysl balit, beztak by takový pokus chápaly spíš jako marketingovou strategii.
Nehledě k tomu, že od doby mého prvního a posledního vztahu jsem si na život jako single tak nějak zvykl - na ten dostek peněz a na svobodu, které jsou s tím spojeny. V práci vidím spoustu případů zkrachovalých, nebo "na přístrojích" udržovaných vztahů, mezi přáteli vidím taktéž spoustu velmi obskurních vztahů. Ač to navenek nevypadá, zas tak velký flegmatik a cynik nejsem, nerad bych se znovu spálil a když to tak kolem sebe pozoruji...
Na druhou stranu, občas se plíživě zjeví pocity osamění, našeptávající stíny, které výše vypsané bagatelizují a ujišťují, že mně se tohle už přece nemůže stát..
-
Komentář přidal(a) Verdana dne 15.leden.2010 v 10:41 -
Ahoj Martine,
hezky jsi to napsal a pěkně po pořádku.
Každý má ten svůj životní příběh jiný a také si myslím, že něco ovlivňuje osud (může to znít jako alibismus pro to, že jsem dopadla, jak jsem dopadla :-@ a je to vlastně tak strašná tragédie být single?
Když vidím některé vztahy kolem sebe – vyčpělé, nudné, tzv. „přechozené“ torza lásky, která tam kdysi ASI byla…a jsou spolu jen kvůli dětem nebo se bojí samoty…hmmmm nejsem si vůbec jistá, jestli bych s nimi měnila.
Už mi přijde normálnější být single a mít tu možnost „přijít“ & „potkat“ :-)
Já vidím potenciál PaPu hlavně v té škále různých akcí. Člověk si nejen uvědomí, že není sám v této kategorii, ale zjistí, že i tak se dá velmi příjemně užívat života. Jen se to musí správně uspořádat v hlavě.
Závěrem bych chtěla pogratulovat zrozené myšlence, která se zrealizovala, žije, funguje a popřát jí hodně síly a podpory do dalších let.
P.S. No chtěla jsem si koupit auto, ale po Praze jím tedy jezdit nebudu, abych nepřišla o možnost seznámení v městské hromadné dopravě. Fakt díky za tip :-DDD
-
Komentář přidal(a) Peťka dne 23.říjen.2009 v 23:44 -
Smekám kloubouk (kdybych ho měla:))!
-
Komentář přidal(a) Džarda dne 15.září.2009 v 22:38 -
Martine, moc pěkně napsané, zatím jsem se teda na žádnou akci nedostal, ale snad to brzy dopadne, protože některé jsou opravdu zajímavé a taky doufám, že se zas po letech uvidíme :)
-
Komentář přidal(a) David Dejv Kučera dne 13.srpen.2009 v 10:15 -
Ahoj
Moc dobře a trefně napsané... Realita je bohužel takováto ;o))
D.
-
Komentář přidal(a) Albert (Blassen) dne 12.srpen.2009 v 20:01 -
ano ano ano tak to je, no možná tam chybí ten rozvod :-D Sám sem stvořil několik webů a vím co to obnáší, a co obnáší pozdější údržba, i proto přeji mnoho trpělivostí a štěstí.
-
Komentář přidal(a) Anna Pomněnka dne 6.srpen.2009 v 20:19 -
Ahoj,
chci jen říci, že je to přesně tak, jak zde popisuješ... jako podle kopíráku, tak to v životě chodí, pokud žena není do 25 vdanou ženou, či matkou. U mužů je to samozřejmě to samé. Prostě bez rozdilu pohlaví je možností na seznámení až příliš málo. Někdy mám pocit, že snad ani nejsou. Tak tedy hodně štěstí vám tu a také vám všem, co jej nemáte a toužíte jej najít.
-
Komentář přidal(a) Milan Strnad dne 17.červenec.2009 v 8:53 -
Super napsané, je to ze života a úplně se s tím ztotožňuji. Problém je správně, kde potkat a jak moc úsilí to bude stát, když to třeba k ničemu stejně nepovede.
Ale projekt Přijď a potekej je velice zajímavej. Jen tak dál.
© 2012 Created by Martin (PaP).
Chcete-li přidat komentář, musíte být členem komunity Přijď a Potkej!
Přidejte se ke komunitě Přijď a Potkej.