Občas se zamýšlím nad tím, jestli má smysl PaPu dávat až tolik energie, kterou mu několik lidí dennodenně věnuje. PaP je dřina a dřina. Stovky strávených hodin vymýšlením a hledáním správného směru v neprobádaných vodách, nastavováním pravidel, jejich zaváděním, testováním a opětovným upravováním. Do toho desítky zodpovězených dotazů uživatelům týdně, administrativa, dohadování a plánování dalších akcí, nepopulární DPH apod. Přátelé, kdo tohle má a kdo by měnil?

Pak ale přijde informace, která mě vždy dokáže motivovat k další činnosti. Vždyť posuďte sami.

ONA, moc sympatická mladá maminka okolo třiceti let. Rozpačitě přišla na svou první nebo druhou PaPí akci, kterou byla párty v Dogs Bollocks. Myslím někdy na podzim roku 2009. Pamatuji si JI velmi dobře. Sedla si do rohu k přeplněnému stolu až tak nešťastně, že její židle bránila vchodu na toaletu (jak romantické, že :-) ) Začala nedůvěřivě komunikovat s ostatními PaPími nováčky sedícími okolo a věřím, že v duchu si říkala, proboha, co já tady dělám.

Na JEHO první akci ani na naše první setkání si již nepamatuji. Pamatuji si ale na ta další, kdy i JEHO jsem velmi rychle zařadil do skupiny těch, které vídám rád – nekonfliktní, nezakomplexovaný, vtipný, příjemný. Oba se účastnili dalších PaPích akcí, postupně se obklopovali desítkami nových přátel a užívali možností, které se jim otevírali.

Neuteklo příliš mnoho času a ON mi prozradil, zatím ještě tajnou, zprávu o jejich vzájemné náklonnosti. Ještě nějakou dobu se snažili svůj nový a křehký vztah veřejně tajit, aby mu dali šanci se rozvinout, ale jejich sblížení již začalo být nepřehlédnutelné. Na jedné společné akci se tedy rozhodli všem potvrdit, že ON a ONA jsou jeden z dalších párů, kteří se v PaPu našli.

Objevili se společně ještě na několika dalších akcích, ale pak nám všem pomalu zmizeli z očí. Občas jsem si na ně vzpomněl a přemýšlel o tom, jak se asi mají a jestli jim jejich láska stále přináší radost. Postupně se o nich přestalo mluvit, začali přicházet noví lidé, noví PaPáci, začaly se psát nové příběhy.

Mé vyprávění mělo až doposud celkem zajímavě se rozvíjející pointu, která rázem přešla v prázdný a nezajímavý konec vyšuměním. Happy end se asi nekoná, dá se říci - sice přišli a potkali, ale nikdo neví, co bylo dál. Příběh by byl i nadále neukončen, pokud by dnes nepřišla JEHO reakce na pozvánku na PaPí Valentýnskou párty:

"Děkuji za pozvání, ale budu se svou ženou (z PaPu) a našim dítětem někde jinde. Vše nejhezčí přeje ON + ONA + Klárka".

Všem třem přeji hodně štěstí v životě a děkujeme, že nám dáváte sílu PaP stále rozvíjet. Mám z vás velkou radost.

O tom, že PaP funguje, i když je tu teprve necelé dva roky, uslyšíme možná zase někdy v brzké době. Vím o plánovaných svatbách, vím o miminkách na cestě a jednou bych si přál se sejít na akci, se všemi těmi PaPími mrňousi. Tak se všichni snažte, ať nás je na té "baby" párty co nejvíce :-)

Víte o koho v příběhu jde?

No přeci o Ivu a Adama.. a teď už i o malou Klárku :-) A my jim ze srdce gratulujeme..