Občas se zamýšlím nad tím, jestli má smysl PaPu dávat až tolik energie, kterou mu několik lidí dennodenně věnuje. PaP je dřina a dřina. Stovky strávených hodin vymýšlením a hledáním správného směru v neprobádaných vodách, nastavováním pravidel, jejich zaváděním, testováním a opětovným upravováním. Do toho desítky zodpovězených dotazů uživatelům týdně, administrativa, dohadování a plánování dalších akcí, nepopulární DPH apod. Přátelé, kdo tohle má a kdo by měnil?



Pak ale přijde…

Již dlouho jsem na PaPu nenapsal žádný příspěvek do svého blogu. Přiznám se bez mučení, poslední půlrok byl pro mě ještě hektičtějším obdobím, než jaké jsem si kdy vůbec dokázal představit. Práce se daří, „svou“ kancelář mám již ve čtyřech městech vzdálených tak, že je již lepší létat než jezdit, kolem sebe se mi podařilo vybudovat výborný tým spolupracovníků, v domečku je banda dělníků, kteří chtějí, abych stále něco rozhodoval a sháněl a doma, díky PaPu, mám velký, ale už i malý poklad,…